19. 6. 2012 | Kultura

Johann Heinrich (Jindřich) Pestalozzi (12. ledna 1746 - 17. února, 1827) byl významným švýcarským pedagogem a edukačním reformátorem. Mimo to působil jako filozof, filantrop, politik a školní a sociální reformátor. Po Janu Amosu Komenském se jedná o jednu z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky. Po Johannu Heinrichovi Pestalozzim je pojmenována i Střední pedagogická škola J. H. Pestalozziho v Litoměřicích. Hlavním cílem jeho myšlenek bylo, „posilovat člověka" a přinést mu jen to, „co mu může pomoci". Zřetel kladl obzvláště na základní vzdělávání dětí, které by mělo započít již před začátkem školní docházky v samotné rodině. Dítě si mělo osvojit základní intelektuální, řemeslné, mravní a náboženské hodnoty a tím mělo docházet k všestrannému a harmonickému rozvoji jeho osobnosti. Dnes by se dalo říci, že Pestalozzi hájí komplexní přístup. Své pedagogické představy poprvé systematicky vyložil v roce 1801 ve své knize Jak Gertruda učí své děti. Svou knihu postavil na dřívějších záznamech z chudobince v Neuhofu (1774 - 1780), specificky pak na záznamech ze sirotčince ve Stans (1799) a systematicky uplatnil v ústavech v Burgdorfu (1800 - 1804) a Yverdonu (1804 - 1825). Obsah jeho četných politických a pedagogických spisů zní zastarale, ale je stále aktuální. Mnoho Pestalozziho základních myšlenek můžeme nalézt i v moderní pedagogice.